KRIMINALISTICKÁ BALISTIKA
"Zbraň byla odeslána na balistiku“ - pojem, který určitě znáte z knih, z televize, zpráv, tisku i z našich detektivních her. Ale co se za tímto termínem skrývá? Pojďme trochu poodhalit další tajemství kriminalistické praxe.
Balistika, respektive správně řečeno KRIMINALISTICKÁ BALISTICKÁ EXPERTIZA, vychází z poznatků balistiky, nauky o zbraních a střelivu a kriminalistické mechanoskopie, které aplikuje a rozvíjí na objekty významné pro objasnění trestních věcí. Jako samostatná kriminalistická oblast zkoumá především zbraně a jejich součásti, vlastní střelivo, ale i jeho komponenty, napomáhá při identifikaci zbraně podle vystřelených nábojnic a střel.
Práce balistických expertů se neomezuje jen na laboratoře a mikroskopy, ale zahrnuje i práci v terénu – sběr nábojnic a dalších produktů výstřelu, zkoumání drah střel, možné pozice střelce a polohy zbraně při výstřelu, vzdálenost střelby a samozřejmě zahrnuje i těsnou spolupráci s dalšími obory kriminalistiky, jako je např. soudní lékařství a forenzní antropologie.
Dále se budeme zabývat nejběžnějším typem střeliva, tj. střelivem pistolovým a revolverovým.
Náboj se skládá ze zápalky, prachové náplně, nábojnice a střely.
Zápalka je umístěna na dně nábojnice a inicializuje se úderem částí zbraně, která se nazývá úderník. Po úderu se vznítí zápalná slož, funkci zápalky si můžete představit, jako kapslík do dětské pistole. Úder na ni zapálí vlastní prachovou náplň, která je uvnitř nábojnice a dojde k malému výbuchu a vzniknou horké plyny. Ty mají jedinou možnost, jak uniknout ven, a to je vytlačit kulku (střelu) na konci nábojnice. Ta vyletí hlavní, která jí udělí správný směr. Když se jedná o pistoli, část energie z výstřelu se automaticky postará o vyhození prázdné nábojnice ven ze zbraně, natažení závěru a nabití nového náboje ze zásobníku do nábojové komory. U revolveru zůstává prázdná nábojnice ve válci, nikam nevyletí, proto může být objasnění případu složitější – často chybí právě prázdná nábojnice.
Podle čeho se dá vlastně ta „správná“ zbraň identifikovat?
Aspektů je mnoho, pokud naleznou kriminalisté prázdnou nábojnici, mají samozřejmě vodítek k vyřešení případu více – jak jsme si již řekli, výstřel po stisknutí spouště začíná úderem části zbraně (úderníku) na zápalku. Každá zbraň je vlastně jen stroj vyrobený člověkem. Žádná zbraň, i když je to stejný typ, není naprosto stejná. A stopy úderníku na nábojnici bývají často spolehlivým rozlišovacím znakem konkrétní zbraně. Dalším vodítkem bývají u pistolí mikroskopické stopy, které vzniknou, když zbraň po výstřelu vyhazuje prázdnou nábojnici a části zbraně na ní nechají nezaměnitelné promáčkliny a rýhy. No a potom je tu asi nejznámější věc, a to stopy na vlastní střele, které vzniknou, když střela prolétá hlavní.
Tady mravenčí práce našich expertů samozřejmě nekončí, dále řeší stopy zplodin výstřelu, vyhodnocení vlivu terénu, sklonu výstřelu, počasí, zkoumají deformace střel, oděv oběti, možné odrazy střel a jejich dohledání v terénu.
Víte že:
Vzdálenost střelby lze spolehlivě zjistit jen v poměrně nevelkém rozmezí, tj. 2 - 2,5m, většinou však méně.
Zjištění doby výstřelu, tj. kdy se naposledy ze zbraně střílelo, lze určit pouze pravděpodobně, a to jen za ideálních podmínek? Kupříkladu nejlépe, když zbraň nebyla čištěna.
Naopak druh a ráži střely lze často určit spolehlivě i z pouhých úlomků.
Hledání nábojnic v terénu je téměř mravenčí práce, často se používá speciálně vycvičený služební pes i detektory kovů.
Střely i při čistém průstřelu často projdou tělem, ale překvapivě zůstanou v oděvu, proto se musí s obětí na místě činu manipulovat velice opatrně, aby nedošlo ke ztrátě důkazného materiálu.
Nábojnice a střely z neobjasněných trestných činů se ukládají do ústřední sbírky kriminalistických stop, vedené na kriminalistickém ústavu PČR. Tam zůstávají tak dlouho, dokud není identifikována zbraň, ze které byly vystřeleny, nebo vyřešen případ. JŠ